Učitelka k dětem: „Kdo mi vyjmenuje aspoň tři Shakespearova díla?”
Hlásí se jediné, Pepíček a ač se učitelka bojí, že to bude nějaká sprosťárna jako vždy, nezbyde jí, než Pepíčka vyvolat.
„Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské a Zkrocení zlé ženy.”
„Výborně, Pepíčku, mile jsi mne překvapil. Jak si to, prosím tě, pamatuješ?”
„Podle pánského přirození, paní učitelko.”
„???”
„Když je to 10 cm, tak je to Mnoho povyku pro nic. Když 15, tak je to Sen noci svatojánské a když 20, tak Zkrocení zlé ženy.”
„A co když je to 30?” ptá se zvídavě učitelka.
„To už není Shakespeare, paní učitelko. To je Neruda - Kam s ním?!”
Další vtipy z kategorie
Profesor k manželce: „Neviděla jsi moji tužku?”
„Máš ji za uchem.”
„A za kterým - levým nebo pravým?”
-
+


25. 12. 2011
Kyberneťan je kybernet, který se jmenuje Ťan.
-
+


25. 12. 2011
Učitelka češtiny trpělivě vysvětluje: „To 317 až 320 za Fráňou Šrámkem je stránka, kde tohoto spisovatele najdete v učebnici, ne jeho životní data!”
-
+


25. 12. 2011
Apoštolové byli televizní hlasatelé.
-
+


25. 12. 2011
Gobsecka napsal Flubber.
-
+


25. 12. 2011
Chlapec ve třetí třídě dostal za úkol napsat krátké pojednání o rození dětí. Zeptal se doma, jak se narodil, a rodiče mu řekli, že ho přinesl čáp. Ptal se tedy, jak se narodili oni, a oni zase, že je přinesl čáp. Stejnou odpověď dostal i o narození dědečka a babičky.
O pár dní později předal chlapec učiteli pár stránek papíru. Učitel se zmateně zarazil, když přečetl úvodní větu: „Napsat toto pojednání bylo velice obtížné, neboť v naší rodině nedošlo k normálnímu narození dítěte za poslední tři generace.”
-
+


25. 12. 2011
Učitelka se ohradí na Jeníka: „Co blbneš s tím kapesníkem?”
„Říkala jste, že si mám utřít nos,” povídá hoch, „tak si ho třu... a třu... a třu...”
-
+


25. 12. 2011
Při hodině zeměpisu vznikla nová země: „Čečenskoslovensko.”
-
+


25. 12. 2011
Učitel: „Pověz nám, Pokorný, jak dlouho byli Adam a Eva v ráji?”
„Až do podzimu.”
„Proč, až do podzimu?”
„Protože dřív nebyla jablka zralá.”
-
+


25. 12. 2011
Bydlí dva kamarádi na kolejích. Jednoho dne povídá jeden druhému: „Ty, poslyš, nemohl bys dneska vypadnout a přijít až k ránu? Dneska totiž za mnou má přijít moje holka.”
„Samozřejmě, no problem!”
K ránu se tedy vrací na kolej, otevře dveře do pokoje a vidí pěknou spoušť. Celý pokoj je zapařený, okna zamlžená, prostěradlo propocené a na posteli leží zničený kamarád. A tak se zeptá: „Tak co, dobrý?”
„Desetkrát!”
„A ona?”
„Nepřišla!”
-
+


25. 12. 2011